Rozžhněme světlo naděje: Eva Jiřičná - češka, prosadivšíc se v Anglii

tleskám

a navíc má tutovej vkus

Jedna z mých model  ...,,Za svou práci získala Řád britského impéria, byla zvolena členkou Královské akademie umění a uvedena do Americké síně slávy. 

Pracovala třeba pro pojišťovnu Lloyd, lord a Rotschilda či Václava Havla

Navrhla interiéry londýnských a newyorských módních obchodů a butiků (Boss, Kenzo, Joseph, Vidal Sasoon),časopis Evening Standard ji zařadil mezi stovku nejvlivnějších žen Londýna"....

Shrnutí: Začnu od konce: Bavila jsem se takle s jednou přechytralou známou a ona se mě ptala: ,,Pojedeš zas za rok dělat aupair?" A já na to - asi ne. Známa: ,,To je dobře, začni dělat něco tady v Česku, něco co se týká školy a vypracovávej se, třeba jdi do výzkumu (což je teda pro mě naprostý EEEE), ale už se nikde neponižuj v zahraničí"...Hm, dobrý. Je pravdou, že pobyt v UK a celkově všude je brán jen jako dočasná změna a krátkodobé zlepšení finanční situace. Čech (kromě Petra teda) si tam většinou hrábne na dno a s pokorou se vrací domů.
Další možností je, že se zamiluje (většinou holka do Brita nebo jiný národnosti (ne nadarmo je Londýn nazyván novodobým Babylonem)) a vdá se. To je asi jediná možnost, jak se "bezbolestně" vcucnout do tamější atmosféry (pokud je teda sňatek z lásky).

Paní Evě v roce 1968 nezbývalo nic jinýho než se prosadit v Londýně. Domů do Československa nemohla. Byla úžasná v architektuře a asi i ve správný čas na správným místě. Ačkoliv jsem optimista, myslím, že byla jedna z mála.

Jak to zakončit: Dosáhnout tady v ČR co nejlepšího vzdělání - nebo umět perfektně třeba stříhat vlasy, mluvit perfektně anglicky, bejt přesvědčenej, že chci pryč, být optimista, znát praktický věci (pojištění, měnu, kde mi poradí, atd) a hlavně natrefit na dobrý lidi a uplně nejlíp - zamilovat se :)